Téma 29: Když obstrukce "obstruují" samy sebe

Jen drobnou poznámku nad nedávno sněmovnou proběhlým týdenním maratonem, v němž se to ataky, rádoby vtipnými přirovnáními, glosami atd. jen hemžilo. Pomalu přestávalo být místy znát, kvůli čemu tu zákonodárci, tedy zástupci lidu vlastně jsou. Že šlo vlastně o schvalovací procedury týkající se velmi zásadních změn zdravotních, sociálních atd., jejichž důsledky se dotknou občanů této země, tak nějak mizelo, když se u řečnického pultu střídala tzv. levicová opozice s vládnoucí koalicí. Vzhledem k početnímu složení sněmovny se dalo velmi jasně předpokládat, že většina tzv. reformních kroků bude schválena navzdory levicovým obstrukcím. Ty místy dosti významně zakryly podstatu diskutovaných problémů a svrhly jednání sněmovny v mumraj, z něhož místy v upadající a uvadající atmosféře začali ztrácet mysl i nervy sami obstruující aktéři. Jak poznamenávají někteří politologovové, ČSSD, která této taktice vévodila, zřejmě nedojde zcela adekvátního ocenění svého počínání. Když si totiž občan přepočítá efekt cca týdenních obstrukcí s tím, že změny byly v dikci svých vládních příprav nakonec prohlasovány, spíše se může jen zase o něco naštvat. Může si však také položit otázku: opravdu se tohle vše po dalších volbách změní natolik, jak už nyní slibuje ČSSD? Bude z čeho brát na vracení toho všeho zase zpět? Nebo by bylo moudřejší začít přemýšlet o změnách, kde to opravdu občanům brání ve výkonu své aktivní role při realizaci sociálních, občanských i ekonomických práv? Možná by samy strany mohly začít nahlas uvažovat také o svém smyslu budoucím, je-li to, co předvádějí tím, čím svůj respekt i význam naopak rapidně ztrácejí.