Téma 24: A co takhle právě vizi nepokory?

Médii prošlo mj. vyjádření prezidenta V. Klause, že čin spáchaný Andersem Breivikem je vlastně odrazem stavu společnosti, její nepokory a zpupnosti.

Osobně nevím i vím, resp. se domnívám, co těmito slovy pan prezident vlastně myslí. Že podobně extrémní postoje mají bohužel své místo a jsou odrazem reality, je fakt. Že pokud si Breivik vypůjčil některé názorové přístupy i z páně prezidentových vyjádření, je také odrazem reality. Zda také zpupné a nepokorné, to ponechám na čtenářích. Názory pana prezidenta znám, např. na multikulturalismus, EU, globální oteplování, a pokud bych se omezila pouze na „zpupnost“, mohlo by to takovým cejchem právě jich skončit. Ale myslím si, že pokud někdo jako Anders Breivik sáhne ke zbrani, zacílí na skupinu nic netušících lidí a začne bezhlavě pálit a ještě se přesvědčuje, jak „kvalitně“ dílo zkázy provedl, pak se obávám, že už jenom být nepokorným právě k podobným postojům, jež vyzývají u některých podobné inspirační zdroje, končící právě i takto, nestačí, ba je dokonce málo.

Pro upřesnění totiž dodávám, že si nemyslím, že Breivik je šílenec a že tento čin by šlo smést právní argumentací o jeho nepříčetnosti.

Napříč společností by měl zaznít apel na větší úsilí vést s občany dialog o tom, jaká je dnešní společnost a jakou bychom si ji přáli mít. Média by nejenže měla informovat dostatečně přístupně a srozumitelně o situaci, o podobných činech, nehledat jen senzace, ale také umožnit názory odborníků a politiků, kteří odstartují nutnost změn ve vnímání takto se utvářející reality a jak jejím extrémům čelit.

Budeme-li odpovídat jen jakýmsi fanfarónstvím, siláckými gesty a zpochybňováním hodnot, které se formovaly v průběhu desetiletí ve vývoji společnosti, třeba právě té na evropském kontinentě, nebudeme ochotni dostatečně a trpělivě vysvětlovat, že např. „levicový“ i „pravicový“ konzervatismus v podstatě směřují fakticky k témuž extrému, ústícímu např. v kritice EU jako „levicového“ projektu nebo tzv. Hitlerovy (či jeho mužů) vize EU, k čemuž se tzv. radikálové zleva často přidávají. Ti méně radikální odmítají pokračování politických změn unijního projektu, často ve shodě, že to je konec „národního státu“.  Zkusme se však skutečně objektivně snažit vyhodnotit další „skryté“ možnosti „národního státu“ a třeba vizi, co a jak v tomto „národním“ duchu dál. Zleva se často jako argument ozve, že „vize hledají jen blouznivci a že netřeba.“ Jejich argumentem pak bývá „politika všedního dne“, která je tím jediným, nač se je třeba soustředit. To ostatní prý rozleptává jednotu.

Možná se pak opravdu méně divit tomu, když někdo přijde s podobnou „vizí“ jako pan Anders Breivik.