Téma 17: Občanův "gordický uzel"
„Kam ten svět spěje?“, povzdechne si postarší dáma, sledujíc dění na TV-obrazovce. Osobně ji nechci brát byť i poslední iluze, ale i když připustím, že „ten svět“ už zřejmě tuší, kam dospěl, člověk s tím má docela pořádný problém. A už tím tu paní asi moc nepotěším.
Česká politická scéna je v rozvalinách. Podle průzkumu SCC nechce vládní koalici v ČR 67 % občanů. Můžeme se divit? Ne. Z dění za poslední týden na tom můžeme být skoro jako ta paní se svými rozjitřenými pocity a otázkou „Kam ten svět spěje?“. Je tu snad jedna drobná nuance, kterou stojí za to upřesnit, abychom nepropadli občas lacinému a účelovému zevšeobecňování. „Kam spěje svět?“ - sice otázka důležitá, jde o takový ten případ téměř naprosté dezorientace, deziluze a snahy někam se před těmi všemi „bědnostmi vůkol“ někam schovat… Ale. Za „svět“ to zřejmě v dohledné době a s možnostmi tady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nevyřešíme, a navíc by bylo serióznější i k tomu světu - snažit se udělat si pro začátek jasněji aspoň u nás, v naší zemi.
Politici s tím, zdá se, mají stále větší a větší problém, ač jsou to právě oni, kdo ve většině případů činí, co činí a výsledkem je… Ano, např. naprosto nestandardní večeře K 12, prezidentské pozvání „na kobereček“ na zítřek a fakticky přetrvávající nejasno. Prezident „nerozumějící“ si s premiérem země a počínající si tak, že premiér jako by nebyl. Poněkud „rozhozený“ premiér z toho, co se ještě objeví a co dál snad ani nepřemýšlet.
Z celé věci je stále patrnější jakoby se vládní koalice rozhodla rezignovat na vše, co jí vlastně mělo spojit „ideologicky“ dohromady, tedy také reformy a společný zájem je realizovat, i když s jejich obsahem a formou sotva budou všichni zajedno. Nejsou, a není divu. Paradoxně, ale ve hře není v hlavní roli spor o realizační záměr zmíněných reforem, nýbrž skoro „orwellovské“ tahanice, kdo koho, pro koho a s kým sledoval a především za kolik. Vypadá to, že sledovali se tak nějak všichni navzájem a nyní zapomněli, čemu to vlastně mělo posloužit a co s „nasledovaným“ materiálem, který pro svou pokleslost jeví se býti už dále neprodejným. A že už se toho v Čechách prodalo nemálo…
Jestli tohle má být onen scénář, který nabídla středopravá koalice občanům, jež ve většině dali jejím hlavní protagonistům své hlasy, pak je to nejenom neseriózní, ale poněkud přihlouplé, protože ideový a programový profil zúčastněných především pravicových stran tím dostal natolik vážné trhliny, že by snad bylo odpovědnější předepsat si domácí vězení a očistnou kúru a dát prostor volbám předčasným. Vždyť pravice ve vládě měla vše jasné a levice na druhé straně byla jí označována za viníka, že k reformám dosud nedošlo, protože toho levice prý vlastně není podle svého programu vůbec schopna. Čeho je schopna vládnoucí pravice skrze své aktéry, už je ale vidět dost dobře taky. Reformy jsou realizačně ohroženy a vyhlídky na to, že se je někdo chopí opravdu vážně realizovat, jsou dosti nejasné. Pravda, možná ráno, tedy zítra bude moudřejší večera a prezident Klaus jim všem dá, co proto a bude. Ale co bude? To si budeme muset počkat.
Zda tento vývoj bude mít vliv na levici, resp. ty, kteří zase spílají těm zprava, není tak jednoznačné. Levice z pohledu ČSSD a KSČM, stran, co se k ní hlásí, nemá zrovna společný náběh na příp. vážnější spolupráci a místa pro toho či onoho na úrovní kraje, obce nebo města, příp. dozorčí radě už také nebude tak snadné vytvořit, protože peněz je ještě o něco méně a občané už jsou na tyhle „ruce, co se k sobě a pro sebe vinou“ docela alergičtí. Pravda, i apatičtí.
Pověstný „gordický uzel“, který dle legendy rozetnul mladý Alexandr Makedonský, je nyní ve svém zauzlování ještě více utažen a jeho konců nevidět. Za určitých okolností si přesto občana roztínajícího pověstný uzel dovedu představit, jen mi obezřetnost velí se ptát, kdože se těch konců opět přeci jen chopí a občanovi zase sdělí, že tentokrát to bude zase a konečně jen pro jeho blaho. Dovozuji totiž z celého dění, že občan by dnes již bral i to „neblahé“, kdyby se našel někdo, kdo by znal cestu, a pokud by znal, byl ochoten po ní jít a snášet její nástrahy právě s ním, s občanem.
Předčasné volby by jistě byly tzv. čistým řešením, ale protože tak nějak tuším něco málo o těch koncích uzlu, vláda silnějších stran krystalizující ve většinově nastaveném systému zdá se býti opět na pozadí zřetelnější.