…zřejmě kráčejí ruku v ruce.

Když se před nějakým časem v médiích objevily kusé zprávy o šířícím se infekčním onemocnění označovaném jako virus ebola, mj. rozpoznatelný jako krvácivá horečka, na africkém kontinentu, možná jsme si my, v Evropě, toho ani příliš nevšímali. Snad jsme tomu nevěnovali pozornost také proto, že přeci jde o Afriku a ta je od nás, Evropy, tzv. daleko.

Co to ale dnes vlastně znamená, když se řekne, že je něco „daleko“? Je to o tom, čím např. malé dítě myslí např. situaci, když nemůže dosáhnout na oblíbenou hračku, ve své blízkosti přestane zaznamenávat osoby, na něž je fixováno, anebo když jsme rádi, že nás „cosi“ minulo, co pro nás mohlo představovat nějaké riziko, či se nám naopak nedostalo toho, po čemž jsme z nějakých důvodů toužili? To vše může znamenat, když se řekne „daleko“. Jak moc nebo málo „daleko“ je to či ono, si nemohu dovolit posuzovat, protože jde vždy o konkrétní případy výskytu toho nebo onoho. Ale… Co však již nyní můžeme s jistotou říci, že globalizace zasahuje lidské životy natolik, že sotva se můžeme spolehnout na kusé konstatování, že to nebo ono je přeci „daleko“. Prostě bez odpovídajících, měřitelných hodnot si to dovolit prostě nemůžeme. Přitom pojmy jako „možná“ nebo „pravděpodobně“ jsou verbálně zřejmě těmi nejpravděpodobnějšími významovými označením, kterými se v takových případech můžeme vyjádřit ke zkoumanému jevu na běžné úrovni našeho vnímání a chápání. Ani zdaleka je ale v tak závažných situacích můžeme považovat za vyčerpávající. I proto mě cca před několika měsíci poněkud překvapila zpráva v médiích, že rozšíření eboly v Evropě, tedy i u nás údajně nehrozí[1].

Pro upřesnění uvedu, že nepatřím k těm, kteří z jakýchkoli důvodů „fandí“ šíření tzv. poplašných zpráv, příp. propadají něčemu, co se dá nazvat řízenou panikou. Asi jako většina, zaznamenám-li nějakou informaci, analyzuji její význam vztahově, čili do jaké míry se mě také může dotýkat. S onou zprávou o rozšíření viru ebola se mi však tuto informaci vytěsnit ze zorného pole nepodařilo, a to i s ohledem na další vývoj.

Dnes, po nějakém čase, kdy už víme, že i v Evropě sledují několik desítek podezření na onemocnění tímto virem, stejně jako to, že je min. jedna oběť v podobě španělského duchovního, musím stále více přemýšlet o tom, proč se ještě skrze (nejlépe) mediální sféru uchylujeme[2] k informacím, které s ohledem na závažnost sdělovaného propadají tzv. vlastní výlučnosti o správnosti a interpretaci, resp. dezinterpretaci, významu toho, co sdělují, chcete-li potenciální pravdivosti plynoucí z daných skutečností.

Ebola bez diskuzí představuje závažné riziko, šíří se mezi lidmi a zvířaty, a to tělními tekutinami. Zvážíme-li panující hygienické, sociální a kulturní podmínky v nejčastějších oblastech výskytu, v současnosti v zemích západní Afriky, pak už jen epidemiologický charakter dává tušit potenciální míru dalšího šíření. Co však v celé věci hraje velmi zásadní roli, je migrace nejen místního obyvatelstva, ale i přítomnost turistů a dalších osob z různých zemí světa. Vyloučit tedy kontakty s ohnisky a dalším rozšířením nákazy je téměř nemožné, až nebezpečné. Považuji proto za vcelku lehkovážné tvrdit do veřejného prostoru, že rozšíření tam či jinde - byť jen zatím - nehrozí. Existuje-li totiž pohyb lidí mezi státy, ale i celými kontinenty, navíc technicky usnadněný co do rychlosti a dostupnosti z pohledu vzdálenosti, nelze vyloučit v této souvislosti naprosto nic.

Jinými slovy, globální svět s sebou nese i globální charakteristiky, včetně rizik, která můžeme, ale především v mnoha ohledech ani nedokážeme ovlivnit. A s ohledem na uváděné symptomy onemocnění zmíněným virem 2 – 21 dnů[3] je třeba být o to obezřetnější, neboť „Prvotní symptomy jsou neurčité, což ztěžuje včasnou diagnostiku nemoci.“[4]

A snad jen ještě malou poznámku k celkovému vysvětlení. Role informací byla a je zásadní, je o to zásadnější, ovlivňuje-li životy lidí v těch nejcitlivějších sférách, což je mj. zdraví a jeho ochrana. Je tedy na místě s informacemi tohoto charakteru zacházet nikoliv nahodile, ale velmi uvážlivě, a opírat se přitom o zkušenosti, které mohou být očima jedné země vnímány naprosto nevyváženě vzhledem k těm odjinud. Práce s informacemi je dnes založena na používání nejen moderních informačních technologií a prostředků, přesto je stále tím určujícím činitelem (zřejmě i limitem) člověk a jeho myšlení, rozhodování a jednání. To v podobných případech může ovlivnit životní situaci nejen jeho samotného, ale především mnoha dalších.

Vrátím-li se proto k názvu tohoto článku Globalizace? Ano, i ebola. Chcete-li – jestli A, B, pak C je správně, tedy informovanost. A to i za cenu, že se na některé aspekty bude hledět nikoliv prizmatem pouhých konzumentů informací všeho druhu, ale z hlediska větší odpovědnosti a zainteresovanosti. To mj. souvisí i s celkovou orientací lidí v problematice dnešního světa, kterou nelze odbýt marginálním hodnocením jak „daleko“ je to nebo ono, poněvadž o to blíž obvykle ten nebo onen problém bývá. Jeho důsledky pak nás o to více zaskočí.