Téma 28: Čí ozbrojenou pěst bychom udělali z armády, pane prezidente?

Za velmi problematické považuji některé citace z projevu prezidenta V. Klause k jakémusi "ideologickému" pojetí armády zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/klaus-armada-ma-chranit-cesko-pred-globalizaci-a-eu-713913. Parafrázují přitom obvyklé slovní obraty prezidenta a tvrdím, že "vůbec, ale vůbec nesympatizuji s obdobnými vyjádřeními. Snad dokonce více, pocházejí-li od hlavy státu." 

Nemohu se spolehnout a ani se nechci utěšovat tím, že pan prezident jen opět ideově "vzplál" nad poměrně dosti doma, v zahraničí nevyjímaje, vnímaným tématem "síly, silné ruky", která by měla vrátit do našich končin, dnešního světa idylu klidu a jistoty. Má-li to být česká armáda u nás doma, musím se ptát: a proti komu by měla obrátit svou ozbrojenou sílu a konsolidovat své řady? Nikdo, než zase lidé, mě nenapadá. A kdo je tím příp. nepřítelem? Kdo je tentokrát v dikci výraziva některých severočeských populistických subjektů pro změnu tím nepřizpůsobivým tentokrát? A neměli by se možná občané konečně začít také ptát: jaké to "duchy", reminiscence vyvolávájí někteří politici, jistě nejen v této zemi, a zdá se, že se k tomu jakoby více propůjčuje i prezident sám?

Že tu někdo ironizuje "pravdoláskaře" a další, beru jako součást našeho, místy až provinciálního koloritu, často to ukazuje, že ten malý dvoreček si nějak nemůžeme "ukočírovat". A tak z toho začneme vinit jiné. Nyní bychom se tedy ve své "spravedlivě zmatené naštvanosti" měli obrátit proti globalizačním a unifikačním tendencím. Popravdě, co a jak to budeme dělat, se nějak nedozvídáme. Jak budeme poroučet globálnímu trhu, který je jedním z atributů té "zpropadené" globalizace? To se také nedovíme. Politici, a pan prezident není výjimkou, sotva na tohle dají odpověď, protože relita ukazuje, že tohle je logika vývoje minimálně od Kolumbovy éry...

Mohou mít ale pravdu ti, co nabádají, že politické elity nám zkrátka zaostaly za vlastním chtěním, představami dějinných projektů, které nechávají jaksi v půli cesty a než by obětovaly svá pohodlí, raději jen utahují opasky zdola. Nehoruji tu pro jakési falešné rovnostářství, ale pro nezbytnou pravomocnou a rozhodovací šanci, které by se mělo dostat těm, po nichž se chce, aby na sebe vzali, a už i berou, nemalý díl z břemene, který s sebou nesou opatření proti krizi, jež zmítá současnou společností.

Sotva se však mohu nechat přesvědčit, že novými opevněnými hradbami mezi státy, a především lidmi, se problémy tohoto světa vyřeší. Pokud prezident vyzývá také k politické debatě, pak ano. Ale podobné debaty by zřejmě měly reálněji odrážet dnešní svět, neignorovat příčiny tohoto stavu a zamyslet se nad zkušenostmi, které lidská společnost udělala minimálně za poslední století. Ony po "zuby ozbrojené jistoty" se však staly jen dalšími iluzemi pro ty, kteří pak v zákopech válek marně pátrali po smyslu svého údělu.

Snahy tento vývoj změnit nezachrání archaické, byť rozhodně vyhlížející návraty, otevírající nanovo už poznaná nebezpečí a často tragické konce. Bude-li se trvat na tom, že tuto krizi vyřeší jen další případné vojenské posilování a s ním spojené ideologie, pak se takový návrat pro společnost stává velmi nejistým.