Téma 2: Je konec multikulturalismu?

17.02.2011 23:45

Korektní odpověď by se mohla hledat v otázce: může skončit objektivní proces, jenž se prolíná pojmem „multikulturalismus“?

Nemyslím si. Nejenže by šlo o nonsens, ale tzv. preskriptivní hledisko vyznává takové hodnoty jako úctu, uznání a podporu "jinakosti, různosti". Z deskriptivního pohledu pak určitě můžeme vést dialog, jak početných skupin se týká a jaká se jim uděluje pozornost, v další fázi, hodnotící, se můžeme ptát - jaký je průběh takového procesu a jak k němu odpovídajícím způsobem přistupovat. 

Osobně se domnívám, že když kdysi před lety Fukuyama, americký filozof (japonského původu - a jsme u toho… multikulturalismu!) promluvil o "konci dějin" znělo to podobně - "podivně". Kladu si otázku: zkusme skončit dějiny a myslet přitom, co bude dál, na budoucnost? Zdá se mi to nerozumné. Tedy bez dějin sotva můžeme někam směřovat, aby to mohlo a mělo mít nějaký smysl. Pro lidstvo určitě, že ještě nekončí…

Považuji proto za nemoudré a za nevyvážené, pokud se dnes tvrzení o konci multikulturalismu objevují a interpretují se jako "výroky politiků" nebo je někteří politici takto zjednodušeně podávají. Buď přitom přestali v duchu podobných výroků myslet na budoucnost, včetně té své anebo interpreti nepochopili jeden z významů koncepce o přístupu k multikulturalismu - porozumět (si). Resp. Brit Němci, Francouzi a tak - prostě porůznu.

Jiná věc jsou výhrady ke konkrétní politice, která se realizovala nebo se měla realizovat jako koncepce multikulturalismu. Pak mě nepřekvapuje, že neúspěchy se hlásí a zřejmě dále budou.

Multikulturalismus má totiž svou sociálně ekonomické souvislosti, a když se do té které země vydá skupina např. etnicky rozdílná s tím, že si tam přijde k lepšímu živobytí a opak je pravdou, a dnes nic divného, neboť nedobře jsou na tom v důsledku krize a vládnutí elit napříč světem v nejedné zemi i domácí obyvatelé, pak se divme těm jiným, co se přistěhovali. Zkratky typu, že měli raději sedět doma, jsou opět ne-li nekorektní, pak nelogické až urážlivé obecně. Logika politiky ekonomických trhů totiž nedává záruky "u krbu seděl, do ohně hleděl, třeba v bačkorách a byl spokojený." Tedy ono to mohlo tak být, z momentálních pohnutek, např. proto, že krb příjemně hřál, měl dobrý pocit, náladu, odpočíval.

Chvilková siesta však nemůže nahradit logiku ekonomického řádu - tedy - že dobrému bydlu se musí podřídit záměr a zájem, jak ho získat. A to jinak než na trhu, v konkurenci nepůjde. A výhodou a nevýhodou je, že "multikulturně" laděné trhy ekonomiku tlačí, stejně jako "multikulturalismus" může trhy přesytit, pokud se nehledá řešení a východisko, co a jak dál. A disproporce na jedné či druhé straně vyvolají nerovnovážný stav, a hle - je tu problém. Přesto si nemyslím, že je to problém z multikulturalismu, ale spíše s prováděnou multikulturní politikou.

V Evropě by to mohli začít chápat, konečně, protože další problémy nastanou, pokud se dá "zelená“ tendencím o tom, že multikulturalismus prostě není.

Je a bude, věděl to už klasik J. S. Mills a Angličan k tomu, a tak by právě v jeho zemi mohla pokračovat "multikulturní politika" třeba od toho, že s důsledky krize se potýká rodilý Angličan, stejně jako přistěhovavší se Ind. A na vině nebude Řek, ale např. nadnárodní korporace, které šetří na Indech, Angličanech, Řecích a mohly by, ba dokonce měly by "vpustit do žil" investice reálné ekonomice. Multikulturalismus se tomu nebrání a ekonomika je pro další fázi v očekávání. Stejně jako ti, kdo ji reálně tvoří.